Tanec
Hula, siva a ʻōteʻa
Tanec a hudba, z nichž polynéské luau čerpá – od havajské huly kahiko a ʻauana po samojskou sivu a sasu, tahitskou ʻōteʻa, slack-key kytaru a ukulele.
Rezervujte si stůl na luau ↗Rychlá odpověď
Polynéská luau show vychází z několika ostrovních tradic. Z Havaje pochází hula ve svých dávných formách kahiko i moderních ʻauana, slack-key kytara a ukulele. Ze Samoy přichází půvabná siva, vsedě tleskaná sasa a ohnivý nůž. Z Tahiti pak rychlá, bubny hnaná ʻōteʻa. Když víte, co je co, promění se příjemná show v představení, které umíte číst.
Hula kahiko
Kahiko je dávný styl huly, obvykle definovaný jako hula složená před rokem 1894 a prováděná bez moderních nástrojů. Tančí se na zpěv a tradiční perkuse: tykvový bubínek ipu, pahu potažený žraločí kůží, chřestidla z peří a tykví, štípané bambusové paličky a hladké kameny používané jako kastaněty. Mnohé tance kahiko vzdávaly hold náčelníkům nebo bohům a bezchybné provedení mělo svou váhu – chyba se mohla vykládat jako smůla. Výraz bývá strohý, s úctou k duchovním kořenům tance.
Hula ʻauana
ʻAuana, což znamená bloudit či unášet se, je hula, jak se vyvinula pod západním vlivem. Její písně se zpívají jako populární hudba, často v durové tónině s harmonií, a kapela používá přenosné strunné nástroje: kytaru, ʻukulele, steel kytaru a basu. Kostýmy jsou méně odhalující než u kahiko a písně mohou popisovat cokoli od místa po pocit. Význam nesou pohyby rukou – představují kývání stromu nebo vlnu na oceánu – proto sledujte ruce stejně pozorně jako boky.
Samojská siva a sasa
Siva Samoa je obecný termín pro samojský tanec. Tradiční siva vyžaduje především ladnost, jemné a půvabné pohyby paží a rukou, a v moderní době ji tančí taupou. Sasa je zcela odlišná: skupinový tanec, obvykle prováděný vsedě, postavený na ostrých, synchronizovaných tlesknutích a rychlých pohybech rukou. Její název znamená udeřit a její gesta znázorňují každodenní život, od pádlování v kánoi po vaření. Mezi další samojské formy patří taualuga a siva afi, tanec s ohnivými noži.
tahitské ʻōteʻa
ʻŌteʻa pochází z Tahiti a jeho rychlý pohyb boků je často to, co nováčci očekávají od každého polynéského tance. Tanečníci stojí v řadách a rychle kmitají boky pouze za doprovodu perkusí, bez zpěvu, v čele s tōʻere, štěrbinovým bubnem z kmene, do kterého se bije paličkami. Existoval již před evropským kontaktem jako mužský tanec; nyní jej uvádějí mužské, ženské i smíšené soubory. Interpretace ʻōteʻa jsou pravidelnou součástí polynéských tanečních show na luau a v zařízeních pro návštěvníky na Havaji a v dalších tichomořských letoviscích.
Hra na kytaru ve slack-key stylu a na ukulele
Slack-key guitar, havajsky kī hōʻalu, což znamená „povolit klíč“, je fingerstyle tradice, při níž se struny oproti standardnímu ladění povolí, aby volné struny zněly akordem. Palec udržuje střídavý bas, zatímco prsty vybrnkávají melodii. Ukulele přišlo z Portugalska: bylo vyvinuto v 80. letech 19. století z malých nástrojů podobných kytaře, které si portugalští osadníci z Madeiry, Azor a Kapverd přivezli na Havaj, a král Kalākaua z něj učinil součást vystoupení na královských shromážděních. Jeho havajský název přibližně znamená „skákající blecha“.
Jak zhlédnout smíšenou show
Luau show se rychle přesouvá mezi ostrovy, takže kostýmy a nástroje jsou vaším nejlepším vodítkem. Zpěv a bubny s kostýmy z listí a tapa látky ukazují na hula kahiko; kytary, ʻukulele a splývavé šaty ukazují na ʻauana. Rychlé boky nad dunivým dřevěným bubnem znamenají ʻōteʻa. Půvabné ruce a klidná tvář naznačují siva a náhlý záblesk ohně znamená, že začalo siva afi. Pořadí a obsah představení se liší, takže to berte jako způsob, jak rozpoznat jednotlivé tance, nikoli jako seznam toho, co uvidíte.
Přečtěte si dále: Samojský tanec s ohněm a nožem
Zdroje